
NIHILISTA OD NAROZENÍ
„Ještě to chvíli vydržte, každou chvíli to bude.“
Ty vole, hlas toho člověka už mě celkem začíná srát; do toho ještě nějaká ženská furt řve a ostatní sou vyhrocený. Doufám, že ta každá chvíle už přijde, abych to všechno nemusel poslouchat. Je ale pravda, že teď mě něco svírá čím dál tim víc, předtím 'sem to necejtil. Třeba se mě snažej rozmačkat a pak už nebudu muset poslouchat vůbec nic. Už aby to bylo!
„Už vykukuje hlavička...“
No do prdele, to mě ale vofouklo... Co se to děje? Najednou mi začíná bejt hrozná zima! 'De to od hlavy čím dál níž po těle! Zastavte to, já nechci do tý zimy! Zpátky, zpátky. Už to mám, začnu křičet. Ale to bych se musel nadechnout. Stojí mi to za to?
„A je venku!“ pronesl zas ten kretén.
„Můžu ho vidět?“ ozval se ten ženský hlas, jenž právě dokřičel. Ale furt radši poslouchat tu děvku, než toho zkurvenýho kreténa
„Počkejte,“ promluvil zas kretén, „on nedýchá. Musí se nejdřív nadechnout.“
„A co když se nenadechne?“
Ty vole, tak ta ženská mě rozsekala. Prej: co když se nenadechne? No co asi? Chcípne, přece! Jako sorry, ale jestli mluvej o mě, tak ať se rovnou smířej s tim, že dejchat nezačnu. Je mi zkurvená zima, všude samí čůráci a chci zpátky, tam odkud mě vytlačili ven. A – to – hned!
Jako jo, oukej, posledních devět měsíců to nebylo nejideálnějších; teda aspoň oproti tomu, co bylo předcházelo. Ale bylo mi aspoň teplo a stačilo jen hodit do provozu pár základních orgánů, jinak 'sem mohl mít v píči. A teď? Jo, chtěj, abych dejchal. Supr! Proč? K čemu? Stejně za pár let, dóbře, možná za pár desítek let, zase dejchat přestanu. Tak proč se to učit? Jako přinutil 'sem už pár svejch orgánů fungovat. Ale do píči... to bylo tolik práce! Tlukot mýho srdce mě už teďka nebaví, navíc tam musim zavřít nějakou přepážku či co, sám tomu nerozumim, tak ta ať si všichni naserou. Navíc se určitě budu muset učit spoustu novejch věcí, pánčto se mi zdá, že tady v tý zimě funguje všechno úplně jinak. Ne! Buď budu fungovat jako při starym, nebo to mrdám a vrátim se tam, kde sem byl před devíti měsícema! Jinou možnost bohužel nevidim, protože už mě to neba.